Praha 5, urbanistická studie
Základní ideou návrhu je rozvinout stávající funkční a prostorovou organizaci města do řešeného území jako pokračování okolních přilehlých městských struktur a navázat na ně vhodnou regulací. Průnik městského parku do nové zástavby přirozeně navazující na okolní městskou strukturu je základním motivem. Okolní systém bloků a ulic stávající zástavby historicky vzniklý v několika na sobě nezávislých směrech a principech regulace může pokračovat novou zástavbou a vniknout do vlastního řešeného území. V návaznosti na tuto regulaci bude možné a vhodné vytvořit tak několik vůči sobě volně položených „městských ker“ nové urbanizace. Poloha a geometrie jednotlivých ker – fragmentů uvnitř území se bude měnit tak, jak se mění geometrie a textura stávajících okolních bloků a ulic a vytvoří tak rozmanité prostředí umožňující situování různorodých staveb.
Jednotlivé „kry“ jsou tedy vlastně většími vymezenými městskými stavebními celky zastavitelného území, které budou dále děleny na jednotlivé menší stavební prostory, parcely a budovy. Mezi těmito většími stavebními celky jsou v centrální oblasti řešeného území, kde lze předpokládat nejkvalitnější životní prostředí, situovány nezastavitelné prostory pro nezbytnou městskou zeleň. Vhodně zvolená šíře a různé vzájemné natočení ker vytvoří podmínky pro to, aby zástavba nebyla tvrdě ortogonální a nudná. Takto založená zástavba umožní navíc zakomponování významných průhledových kompozičních os v území a založení potřebných pěších a klidových prostorů nezávisle na tvaru stavebních celků.
V území A2, B a E v blízkosti nádraží jsou navrženy budovy železničního nádraží, obchodních pasáží, a v jižním cípu území budovy autobusového nádraží a veřejných vícepodlažních parkovišť. Tyto budovy vyplňují většinu území, které se zde sbíhá do úzkého pásu. Jejich hmoty budou částečně artikulovány velikostí stávajících přilehlých městských bloků v ulici Nádražní, eventuelně významnými částmi zástavby podél ulice Radlická.
Městskou hromadnou dopravu, v současnosti ukončenou na několika místech v řešeném území a jeho okolí, bude navrženo soustředit do jednoho funkčního terminálu s krátkou vazbou na vestibul metra a nádraží.
Vymezení výše uvedených tzv. městských ker – fragmentů vzniklo na podkladě návrhu míst situování možných dominant a na podkladě stanovení průhledů. Celým územím A1 se podélně prokládá plocha centrálního parku, do kterého jsou situovány či orientovány obytné funkce, obdobně jako u prvé varianty. V prodloužení ulice Stroupežnického je vedena přirozená páteřní osa tímto parkem, od kterého se odvíjejí plochy zeleně k jednotlivým budovám, situovaným v plochách městských fragmentů nebo k blokům v těchto plochách.
Bloky nejsou chápány a navrženy dle této varianty v principech městské regulace 19. století se stavebními hmotami uzavírajícími po obvodu prostor vnitrobloků. Navržené stavby jakési blokové celky kolem zelené plochy vytvářejí, avšak v duchu vzdušné a prosvětlené moderní urbanizace a v řádu sousedních ker. Tím jsou tvořena prostranství s příjemnými proporcemi mezi jednotlivými hmotami.
Na obvodu řešeného území je uvažováno s funkcí administrativní, bydlení je možno situovat v místech chráněných proti nadměrnému hluku.
Plocha D – prostor před budovou Ženských domovů je řešen jako volné prostranství s novou hmotou na východě a stávající na západě. Podél tohoto prostranství pokračuje základní osa prodloužení ulice Stroupežnického. Touto zelení je vytvořen nástup do parku, který posléze pokračuje do vnitřního území.
Na jihu části území A1 bylo v této variantě prověřováno umístění výškové dominanty – v průhledech dominanta ukončuje ulici Stroupežnického, další dominanta, zřejmě budova převážně administrativní, tvoří jakousi hlukovou bariéru – odhlučnění od ponechané části kolejiště a instalací Českých drah. Stavby významné prostorově, architektonicky a výškově jsou situovány do místa, kde zejména protilehlý svah přilehlých kopců této výškové variantě dominant nahrává, vybízí, je příznivý, vytvoří ji pozadí, a vyšší stavby nevystupující příliš radikálně nad hladinu okolní zástavby by se tedy neprojevily rušivě s ohledem na historický charakter Smíchova v žádných dálkových pohledech na řešené území.
V uvedené části území je tedy možno uvažovat akcent výškové budovy, ve zbytku území je výškové uspořádání mezi čtyřmi až šesti podlažími, místně na nárožích je v této variantě ověřováno u nárožních dominant až osm podlaží.