realizace, 2011
Hradní kaple sv. Kříže s půlkruhovou sakristií se nachází v jihovýchodním rohu druhého nádvoří Pražského hradu. Byla postavena po polovině 18. století na místě starších objektů hned v první etapě tereziánské přestavby Hradu, kterou vedl vídeňský dvorní architekt Niccolo Paccassi. Kapli na jednoduchém obdélném půdorysu v letech 1756–1767 postavil podle Paccassiho plánů stavitel Anselmo Lurago. V roce 1850, čtrnáct let po slavné korunovaci na českého krále a dva roky po své abdikaci, vyhlásil rakouský císař Ferdinand V. Dobrotivý za své stálé sídlo Pražský hrad. Během svého pobytu přestavěl i dvorní kapli. Byla prodloužena o půlkruhový závěr (sakristii) a interiér kaple byl opatřen bohatou výzdobou. Svatovítský poklad, jedinečný soubor liturgických předmětů, které se během staletí soustředily v majetku Svatovítské kapituly a vesměs bezprostředně souvisejí s dějinami katedrály sv. Víta, patří k největším a nejcennějším svého druhu na světě. V rámci celkových příprav expozice Svatovítského pokladu bylo třeba připravit a provést celkovou stavební renovaci kaple, které předcházela oprava fasády včetně konzervace kamenných soch a zlaceného kříže a úprava všech prostor přilehlých k lodi kaple. Byla rovněž restaurována takřka kompletně dochovaná historická výzdoba lodi kaple, při čemž se uplatnily nejrůznější restaurátorské specializace.
Příprava a vlastní realizace stavebních prací se soustředily na úpravy spojené s rozvodem upravovaného vzduchu k zajištění mikroklimatických podmínek prostoru kaple. Historický teplovzdušný systém vytápění pocházející z poloviny 19. století byl zmapován stavebně historickým a posléze archeologickým průzkumem a využit v nově vybudovaném klimatizačním systému kaple. Ten umožnil, že expozice Svatovítského pokladu může obsahovat i na klimatické podmínky náročnější artefakty. Ve vstupním vestibulu jsou vloženy dvě celoskleněné stěny s dveřmi k oddělení výstavního prostoru, které podporují identifikaci prostor a jsou součástí klimatického systému expozice. Ve spojovací chodbě, jižní předsíni a vstupním vestibulu byla vyměněna nepůvodní dlažba za božanovský pískovec kladený na koso, umožňující položení teplovodního podlahového vytápění a systému teplovzdušných kanálů. Do prostoru lodi kaple je upravený vzduch veden štěrbinami v kruchtách na úrovni prvního patra. Oslunění vnitřního prostoru kaple je regulováno speciální textilií instalovanou ve všech pěti oknech lodi, omezující zejména účinky západního slunce. Velká pozornost byla věnována vedení elektrických rozvodů spojených s LED osvětlením a bezpečnostním zařízením, zajišťujícím budovu kaple a předmětů pokladu. Vlastní osvětlení artefaktů Svatovítského pokladu je pouze ve vitrínách směrovanými reflektorky. K nim je přivedena elektroinstalace shora po ocelových lankách napnutých ve výšce oratoří.
Návrh stálé expozice Svatovítského pokladu ponechává plné vyznění všem historickým prvkům interiéru. Do nově restaurovaného prostoru kaple vkládá transparentní prvky z čirého skla, které slouží jako schrána k vystavení Pokladu, volených vždy adekvátně k danému prostoru expozice. Ve spojovací chodbě jsou drobné předměty – relikviáře, monile, pektorály, malé deskové malby - umístěny v plochých nástěnných, velkoplošných skleněných vitrínách na temně modrém pozadí. V lodi kaple jsou vitríny dimenzované na větší liturgické předměty. V jižní předsíni jsou umístěny historické liturgické textilie ve stolových a stojacích velkoplošných skleněných vitrínách. Transparentní princip je rovněž uplatněn u všech vložených utilitárních prvků – stěn, dveří, informačních panelů i vitrín - a nezasahuje do historické mramorové dlažby, ani žádných historických detailů.